6. díl: Světlo – Jediná věc, na které doopravdy záleží

Vítejte u šestého dílu. Dneska zapomeňte na clonu, na ISO, na všechny technické vymyšlenosti. Budeme se bavit o tom jediném, co dělá fotografii fotografií.

O světle.

Možná jste zažili ten moment. Přijdete na místo, které je objektivně nádherné. Hrad, rozhledna, malebná vesnička. Vyfotíte to. Doma kouknete a řeknete si: “Kde je to kouzlo? Vždyť je to taková nuda.”

A pak někdy jdete kolem obyčejné lavičky v parku, slunce zapadá, ta lavička najednou září zlatě, stíny jsou dlouhé, a vy cvaknete fotku, u které doma všichni řeknou: “Páni, kde to je? To musí být nádhera!”

Nebyla to ta lavička. Bylo to to světlo.

1. Tvrdé světlo aneb Když je slunce jako reflektor

Představte si polední slunce. Je přímo nad hlavou, svítí ostře, dělá krátké, tmavé stíny. Tomuhle říkáme tvrdé světlo.

• Klady: Pěkné barvy, hodně světla, můžete mít krátký čas.
• Zápory: Lidem to dělá hluboké stíny pod očima a nosem (vypadají jako pandy). Krajina ztrácí hloubku, všechno je takové “placaté”.

Když fotíte lidi v poledne, často koukáte do foťáku a říkáte “přivřete oči, sluníčko svítí”. Výsledek? Všichni na fotce mžourají a mají pod očima stíny jako tenisáky.

Profík v poledne nefotí portréty. Jde na oběd. Nebo hledá stín.

2. Měkké světlo aneb Když je světlo jako peřina

Představte si zataženou oblohu. Slunce je schované za mraky, světlo přichází odevšad, skoro žádné stíny. Tomuhle říkáme měkké světlo.

• Klady: Na lidi je to naprosto božský. Pleť je hladká, žádné kruté stíny, nemžourají. Krajina má všechny detaily, nic není přepálené.
• Zápory: Někdy je fotka taková “mdlá”, chybí jí šťáva, kontrast.

Zataženo je pro portréty ideální počasí. Všichni říkají “je škaredě”, a profík se raduje, že bude mít krásně nasvícenou tvář.

3. Zlaté světlo aneb Hodinka, kdy se dělají nejhezčí fotky na světě

Asi hodinu po východu slunce a hodinu před západem slunce se děje kouzlo. Slunce je nízko, světlo putuje delší cestu atmosférou, ztrácí modrou složku a zůstává zlaté, teplé. Tomuhle říkají fotografové zlatá hodinka (i když někdy trvá míň než hodinu).

• Stíny jsou dlouhé a zajímavé.
• Všechno má zlatavý nádech.
• Krajina vypadá jako z pohádky, tváře lidí září.

Když chcete vyfotit něco opravdu výjimečného, nastavte budíček na svítání nebo vyrazte před západem slunce. Uděláte míň fotek, ale ty, co uděláte, budou stát za to.

4. Protisvětlo aneb Proč to zkusit, i když se to nedoporučuje

Postavte se tak, aby slunce svítilo za člověka, kterého fotíte. Do foťáku vám nesvítí, jste ve stínu.

Většina lidí řekne: “Ale vždyt je proti světlu, to bude černá fotka!”

Ano, obličej bude tmavší. Ale okolo hlavy se udělá světlá záře, takový svatozářový efekt. Vlasy září. A když to trochu podexponujete (schválně to uděláte tmavší), vznikne silueta. Nebo když přidáte blesk na obličej, vznikne jedna z nejkrásnějších kombinací – blesk osvítí tvář, zlaté světlo zezadu udělá kouzlo.

5. Jak světlo “číst” a používat?

Než zmáčknete spoušť, zastavte se na dvě vteřiny a koukněte se kolem sebe. Zeptejte se sami sebe:

• Odkud světlo přichází? Zepředu? Z boku? Zezadu? Shora?
• Je tvrdé (ostré stíny), nebo měkké (téměř žádné stíny)?
• Je teplé (zlaté), nebo studené (modré)?
• Nelze s tím něco udělat? Ustoupit o krok do stínu? Počkat hodinu, až slunce zapadne? Otočit člověka jinak k oknu?

Shrnutí pro celý život

• Polední slunce = nepřítel portrétů. Hledejte stín, nebo foťte krajinu s krátkým časem.
• Zataženo = nejlepší přítel pleti. Ideální na focení lidí.
• Zlatá hodinka (ráno a večer) = kouzelný čas. Vstávejte a choďte ven, když je hezky.
• Protisvětlo = risk, který stojí za to. Zkuste to, i když to na první pohled vypadá blbě.

Protože, jak říkají profíci: Není důležité, co fotíte. Důležité je, jak do toho svítí slunce.