8. díl: Kresba světlem – Proměňte noc v malířské plátno”
Dneska uděláme něco, co vypadá jako hotové čarodějnictví. Otevřete závěrku na dlouho… a začnete kreslit.
Tahle kapitola bude krátká a lehká, protože už vlastně umíte všechno, co k tomu potřebujete. Jen si to pojmenujeme.
Bokeh (čte se „boké“) je japonské slovo. Doslova znamená „rozmazání“ nebo „mlha“. Ale ve fotografii to není ledajaké rozmazání.
Je to ta krásná, sametová, neostrá místa na fotce. A hlavně ta světýlka v pozadí, která se mění v kolečka nebo jiné tvary.
Vzpomínáte na první díl a na tu zahradní hadici? Když jsme hadici odkryli (otevřeli clonu na malé číslo), voda tekla pomalu a vše kolem bylo rozmazané.
Tak přesně tohle je bokeh.
Bokeh není něco, co byste museli zapínat. Je to důsledek vašeho nastavení.
Potřebujete tři věci. A dobrou zprávou je, že tu první už umíte dokonale.
Čím víc clonu otevřete (čím menší číslo, třeba f/1.8 nebo f/2.8), tím víc bude pozadí rozmazané.
Je to jako když mžouráte. Když přivřete oči, vidíte vše neostře. Když je clona dokořán, foťák „vidí“ neostře vše, co není v tom jednom místě, kam zaostřil.
Čím blíž jste k tomu, co fotíte (třeba k obličeji), a čím dál je to, co má být rozmazané (třeba plot za ním), tím víc bude pozadí rozmazané.
Zkuste si to sami:
Když přiblížíte objektiv (zvětšíte ohnisko), rozmazání je silnější.
Proto se portréty často fotí z větší vzdálenosti s přiblížením a ne zblízka na široký úhel.
To je ta nejkrásnější část.
Když je v rozmazaném pozadí drobný zdroj světla:
nerozmaže se jen do šmouhy.
Rozmaže se do tvaru clony.
Pokud má objektiv lamely, které vytvářejí téměř kruhový otvor, vzniknou krásná kolečka.
A pokud jste šikovní, můžete si dokonce vyrobit jednoduchou masku a změnit tvar světelných koleček na:
To už je ale taková fotografická třešnička na dortu.
A ta kouzelná kolečka ze světýlek?
To je jen třešnička na dortu, která fotografa potěší pokaždé.