6. díl: Světlo – Jediná věc, na které doopravdy záleží

Vítejte u šestého dílu. Dneska zapomeňte na clonu, na ISO, na všechny technické vymyšlenosti. Budeme se bavit o tom jediném, co dělá fotografii fotografií.

O světle.

Možná jste zažili ten moment. Přijdete na místo, které je objektivně nádherné. Hrad, rozhledna, malebná vesnička. Vyfotíte to. Doma kouknete a řeknete si:

„Kde je to kouzlo? Vždyť je to taková nuda.“

A pak někdy jdete kolem obyčejné lavičky v parku. Slunce zapadá, ta lavička najednou září zlatě, stíny jsou dlouhé, a vy cvaknete fotku, u které doma všichni řeknou:

„Páni, kde to je? To musí být nádhera!“

Nebyla to ta lavička. Bylo to to světlo.

1. Tvrdé světlo aneb Když je slunce jako reflektor

Představte si polední slunce. Je přímo nad hlavou, svítí ostře a vytváří krátké, tmavé stíny.

Tomuhle říkáme tvrdé světlo.

Klady

• Pěkné barvy.
• Hodně světla.
• Můžete používat krátké expoziční časy.

Zápory

• Lidem vytváří hluboké stíny pod očima a nosem.
• Krajina ztrácí hloubku.
• Všechno působí trochu „placatě“.

Když fotíte lidi v poledne, často slyšíte:

„Přivřete oči, sluníčko svítí.“

Výsledek?

Všichni na fotce mžourají a mají pod očima stíny jako tenisáky.

Profík v poledne nefotí portréty. Jde na oběd. Nebo hledá stín.

2. Měkké světlo aneb Když je světlo jako peřina

Představte si zataženou oblohu. Slunce je schované za mraky, světlo přichází ze všech stran a téměř nevytváří stíny.

Tomuhle říkáme měkké světlo.

Klady

• Na lidi je naprosto božské.
• Pleť vypadá hladce.
• Nejsou vidět tvrdé stíny.
• Nikdo nemžourá.
• Krajina má zachované detaily.

Zápory

• Někdy působí trochu mdle.
• Chybí jí kontrast a „šťáva“.

Zataženo je pro portréty ideální počasí.

Všichni říkají:

„Je škaredě.“

A fotograf se raduje, že bude mít krásně nasvícenou tvář.

3. Zlaté světlo aneb Hodinka, kdy se dělají nejhezčí fotky na světě

Asi hodinu po východu slunce a hodinu před západem slunce se děje malé kouzlo.

Slunce je nízko nad obzorem, světlo prochází delší cestou atmosférou, ztrácí modrou složku a získává teplý zlatý nádech.

Tomuhle fotografové říkají zlatá hodinka (i když někdy trvá méně než hodinu).

Co je na ní tak výjimečného?

• Stíny jsou dlouhé a zajímavé.
• Všechno má zlatavý nádech.
• Krajina vypadá jako z pohádky.
• Tváře lidí září.

Když chcete vyfotit něco opravdu výjimečného, nastavte budík na svítání nebo vyrazte ven před západem slunce.

Uděláte méně fotek, ale ty budou stát za to.

4. Protisvětlo aneb Proč to zkusit, i když se to nedoporučuje

Postavte se tak, aby slunce svítilo za člověka, kterého fotografujete.

Většina lidí řekne:

„Ale vždyť je proti světlu, to bude černá fotka!“

Ano, obličej bude tmavší.

Ale kolem hlavy vznikne světlá záře, takový efekt svatozáře.

• Vlasy začnou zářit.
• Postava se oddělí od pozadí.
• Fotka získá atmosféru.

Když snímek trochu podexponujete, vznikne krásná silueta.

A pokud použijete blesk na prosvětlení obličeje, dostanete jednu z nejhezčích kombinací:

• blesk osvítí tvář,
• slunce zezadu vytvoří kouzelný lem světla.

5. Jak světlo „číst“ a používat?

Než zmáčknete spoušť, zastavte se na dvě vteřiny a rozhlédněte se.

Položte si několik jednoduchých otázek:

• Odkud světlo přichází?
• Zepředu?
• Z boku?
• Zezadu?
• Shora?

• Je tvrdé, nebo měkké?
• Ostré stíny?
• Nebo téměř žádné?

• Je teplé, nebo studené?
• Zlaté?
• Modré?

• Nemůžu s tím něco udělat?
• Ustoupit do stínu?
• Počkat hodinu?
• Otočit člověka k oknu?

Právě tyhle drobnosti často rozhodnou o tom, jestli bude fotka obyčejná, nebo výjimečná.

Shrnutí pro celý život

• Polední slunce = nepřítel portrétů. Hledejte stín nebo foťte krajinu.
• Zataženo = nejlepší přítel pleti. Ideální počasí na focení lidí.
• Zlatá hodinka = kouzelný čas. Ráno a večer bývá světlo nejkrásnější.
• Protisvětlo = risk, který stojí za to. Zkuste ho, i když na první pohled vypadá špatně.

Protože, jak říkají profíci:

Není důležité, co fotíte. Důležité je, jak do toho svítí slunce.