8. díl: Kresba světlem – Proměňte noc v malířské plátno”
Dneska uděláme něco, co vypadá jako hotové čarodějnictví. Otevřete závěrku na dlouho… a začnete kreslit.
Než začneme, zapamatuj si jednu věc: Digitální foťák je v první řadě počítač. Má procesor, operační paměť a senzor (čip). Jeho úkolem je přeměnit světlo na jedničky a nuly.
Vítejte u prvního dílu seriálu o digitální fotografii. Jestli jste právě vytáhli z krabice svůj první foťák, nebo už nějakou dobu fotíte na automatiku a chcete konečně pochopit, co se uvnitř děje, jste tu správně.
Možná si říkáte: “Vždyť já jen chci cvakat hezké fotky vnoučat a na výletě.” A přesně o tom to bude. Žádná složitá věda, jen pár jednoduchých pravidel, která promění vaše snímky z “fotek na památku” na “fotky, co se budou líbit”.
Zapomeňte na počítač. Představte si radši kuchyňský dřez a zahradní hadici.
Focení je totiž hlavně o světle. Foťák je jen krabička, která se snaží světlo chytit a uložit. Abychom to zvládli, musíme správně nastavit tři základní věci, kterým se dohromady říká expoziční trojúhelník:
Pojďme si každou z nich ukázat na něčem, co znáte z domova. :-)
Představte si, že máte v ruce zahradní hadici. Když konec hadice skoro úplně zacpete palcem, voda tryská ven úzkým otvorem – stříká hodně daleko, ale vše kolem je ostré. To je jako když je clona hodně zavřená (říká se jí také “malá díra” a označuje se velkým číslem, třeba f/16). Na fotce to znamená, že budete mít ostré všechno – od květiny před vámi až po hory v dálce.
Když palec na hadici naopak uvolníte, otvor je velký, voda teče pomalu a jen blízko hadice. To je jako když je clona hodně otevřená (“velká díra”, označuje se malým číslem, třeba f/1.8). Tohle je ten kouzelný režim, který dělá fotky jako z časopisu. Váš objekt (třeba obličej) bude krásně ostrý, ale pozadí (ulice, stromy) bude nádherně rozmazané.
Druhé nastavení určuje, jak dlouho svítí světlo na senzor. Je to jako když mrknete okem. Krátké mrknutí – uvidíte jen kousek. Dlouhé mrknutí – vnímáte světlo déle.
Tohle je taková záchranná brzda. Představte si, že máte v pokoji rádio a chytáte slabý signál. Když zesílíte zvuk (otočíte kolečkem hlasitosti), uslyšíte sice hudbu, ale zároveň se ozve i nepříjemné šumění a praskání.
ISO funguje úplně stejně.
Pohled z praxe:
Moderní fotoaparáty zvládají dnes vysoké ISO mnohem lépe než starší modely.
Hodnoty jako ISO 1600 nebo 3200 už nejsou žádná katastrofa, jak tomu bývalo dříve.
Představte si, že jste v kuchyni a napouštíte sklenici vody pod kohoutkem (to světlo).
Clona určuje, jak je kohoutek otevřený. (hodně vody / málo vody) Čas určuje, jak dlouho necháte vodu téct. (dlouho / krátce) ISO je jako kdybyste do sklenice přidávali sypkou koncentrovanou šťávu. Zvýšíte tím objem, ale taky to změní chuť (vytvoří šum).
Vaším úkolem je napustit sklenici tak akorát – ani málo (tmavá fotka), ani moc (přepálená, bílá fotka).
| Situace | Clona | Časová náročnost | Čas |
|---|---|---|---|
| Portrét | f/2.8 | 1/200 | 100 |
| Krajina | f/8 | 1/125 | 100 |
| Sport | f/2.8 | 1/1000 | 400 |
| Noční město | f/8 | 3-5 s | 100 |
Zkuste si vzít foťák, přepněte ho do režimu “Tv” (priorita času) nebo “Av” (priorita clony) a hrajte si. Vyfoťte květinu s rozmazaným pozadím, vyfoťte jedoucí auto, zkuste vyfotit večer místnost bez blesku. Dělejte chyby, koukejte na výsledky a brzy zjistíte, že to není žádná věda, ale krásná hra se světlem.