8. díl: Kresba světlem – Proměňte noc v malířské plátno”
Dneska uděláme něco, co vypadá jako hotové čarodějnictví. Otevřete závěrku na dlouho… a začnete kreslit.
Vítejte u pátého dílu. Už umíte nastavit clonu, čas, ISO, víte, co je RAW a jak udělat krásně rozmazané pozadí. Teď se podíváme na něco, co s technikou vůbec nesouvisí, ale přitom je to ta nejdůležitější věc ze všech.
Kompozice.
Možná znáte ten pocit. Vyfotíte něco, co bylo naživo nádherné. Západ slunce, louka, usmívající se vnouče. Doma to otevřete v počítači a říkáte si:
„Hm, ono to nějak... nefunguje.“
Není to ostrostí. Není to barvami. Je to tím, kde ty věci v té fotce jsou.
Pojďme si ukázat dva triky, které používali malíři už před staletími a fungují dodnes. A jsou strašně jednoduché.
Zapomeňte na složité výpočty. Představte si, že máte na displeji foťáku nebo v hledáčku nakreslenou mřížku, která rozděluje fotku na devět stejných obdélníků (jako piškvorky, 3×3).
Tuhle mřížku si můžete zapnout v nastavení foťáku i mobilu. Dělá to každý foťák, jen to musíte najít v menu (často se tomu říká „mřížka“ nebo „grid“).
A teď to hlavní:
Příklad:
Fotíte západ slunce. Nedávejte slunce doprostřed. Dejte ho do pravého horního průsečíku. A tu čáru obzoru? Taky ji nedávejte doprostřed. Dejte ji na horní nebo dolní třetinovou čáru.
Je to tak jednoduché, že to vypadá jako kouzlo, ale opravdu to funguje.
Druhý trik se jmenuje vedení oka.
Jde o to, udělat fotku tak, aby se po ní divák mohl „procházet“.
Hledejte v okolí věci, které tvoří linky:
Když takovou linku najdete, postavte se tak, aby ta linka začínala v rohu fotky a vedla diváka k hlavnímu objektu.
Fotka pak přestane být jen „obrázkem“ a stane se z ní příběh. Divák se podívá do rohu, jeho oko „nasedne“ na tu cestu a sjede po ní až k tomu stromu, kostelu nebo lavičce, kterou chcete ukázat.
Tohle pravidlo má jednu velkou výhodu.
Když ho znáte a respektujete, můžete ho také záměrně porušit.
Někdy chcete, aby byla fotka symetrická. Třeba odraz hradu v jezeře. Tam pravidlo třetin klidně porušte a dejte hladinu doprostřed.
Ale už víte, proč to děláte.
Děláte to schválně, ne proto, že vás to napadlo jako první.
Pojď si představit, že teď fotíš portrét. Co všechno už umíš použít?
Najednou to není „fotka člověka“.
Je to příběh.