Vítejte u třetího dílu. Minule jsme si řekli, že foťák uvnitř hodně dopočítává, opravuje a někdy to přežene, až je fotka jako “akvarel”. Dneska si vysvětlíme, jak tomu zabránit a mít nad svými fotkami skutečnou kontrolu. Řeč bude o formátu RAW.

RAW aneb proč si někteří fotografové přidělávají práci

Možná jste to slovo už slyšeli. Možná jste v menu foťáku viděli něco jako RAW + JPEG a říkali si:

„K čemu mi to je? Vždyť JPG funguje.“

Pojďme na to hezky od začátku, jako vždycky.

1. Hotovka z bufetu vs. vaření doma

Představte si, že máte hlad a jdete do bufetu. Koupíte si hotový řízek s bramborem. Je na talíři, hezky upravený, můžete hned jíst.

To je formát JPG.

Foťák udělá přesně to samé. Sám si ty suroviny (světlo) zpracuje, přidá barvy, doostří, vše sám rozhodne a vyhodí vám krásný hotový obrázek. Můžete ho hned poslat vnoučatům nebo dát na Facebook. Je to rychlé a pohodlné.

Ale teď si představte, že si místo hotovky koupíte v obchodě syrové maso, brambory, koření a zeleninu. Doma si pak můžete uvařit přesně to, na co máte chuť. Můžete řízek osolit, nebo neosolit, udělat ho křupavý, nebo měkký, přidat papriku, nebo česnek. Máte nad tím absolutní kontrolu.

To je formát RAW.

• JPG = Hotové jídlo z bufetu. Rychlé, dobré, ale už s tím nic nenaděláte.
• RAW = Nákup surovin. Musíte si to uvařit sami, ale výsledek může být tisíckrát lepší a přesně podle vašich představ.

2. Když se foťák sekne aneb Proč se k „surovinám“ vracet?

Vzpomínáte na minulý díl a na ty „přetečené kyblíky“ u okna a černý pokoj? A na ten „akvarelový efekt“, když foťák přežene čištění šumu?

Když fotíte do JPG, foťák v tu ránu rozhodne:

„Tohle je moc světlý, zahodím to. Tohle je šum, přemaluju to.“

A je to nevratné.

Je to, jako by ten kuchař v bufetu už rovnou vyhodil část masa, protože se mu zdálo tučné, a vy si pak doma nemůžete říct:

„Já bych si ho ale právě dal.“

Když fotíte do RAW, foťák je opatrný. On ty „přetečené kyblíky“ nezahodí hned. Řekne si:

„Tady je hodně světla, ale já si to poznačím a nechám to být.“

A všechna ta „surová data“ – i ta, kterými si není jistý – si poctivě uloží.

Vy pak doma u počítače, v klidu a na větší obrazovce, můžete dělat zázraky:

• Vytáhnete detaily z oblohy, která by v JPG byla bílá knihovna. (Vrátíte se k těm skoro přetečeným kyblíkům a zachráníte je.)
• Prosvětlíte stíny v pokoji, aniž byste zničili zbytek fotky. (Vytáhnete detaily z těch skoro prázdných kyblíků.)
• Odšumíte fotku vlastním způsobem, jemně a přesně, ne jako ta „buldozerová“ čistička ve foťáku.
• Doladíte barvy přesně podle nálady, kterou si pamatujete.

3. Aby toho nebylo málo, každý výrobce si píše svůj recept (a to je ten „problém“)

Pamatujete si na minulý díl a přirovnání s „nákupem surovin“?

Říkali jsme si, že RAW je jako když si domů přinesete syrové maso a zeleninu, abyste si mohli uvařit přesně to, na co máte chuť.

Teď si představte, že každý výrobce foťáků (každý obchod s potravinami) balí ty svoje suroviny do jiné krabičky a jinak je popíše.

• Firma Canon vám ty suroviny zabalí do krabičky, na které je napsáno .CR2 nebo .CR3.
• Nikon používá krabičky s nápisem .NEF.
• Sony dává své suroviny do krabiček .ARW.
• Panasonic a Leica používají .RW2.
• A mobily a některé foťáky (například ty od Samsungu, ale i starší modely) používají univerzálnější krabičku .DNG.

A všechny tyhle krabičky mají uvnitř to samé – syrová, nezpracovaná data ze senzoru vašeho foťáku.

Jen každý výrobce si vymyslel svůj vlastní „recept“, jak ta data uložit.

Proto když ten soubor strčíte do obyčejného počítače, on neví, co s ním.

Řekne si:

„Tohle je krabička od Nikonu, ale já umím otevřít jen krabičky od Canonu. Tak já to nevemnu.“

4. Zní to složitě. Není na to potřeba drahý program?

Tady mám dobrou zprávu.

Nemusíte kupovat drahé programy. Máte doma v podstatě už teď všechno, co potřebujete.

Možnost 1: Zeptejte se přímo prodejce (a je to zadarmo)

Když si koupíte nový foťák, často v krabici (nebo na přiloženém CD) najdete program.

• K foťákům Canon dostanete program Digital Photo Professional.
• K Nikonu zase Nikon NX Studio.

Tyhle programy jsou dělané přesně na váš foťák. Umí bezpečně otevřít „krabičku“ svého výrobce a ukázat vám, co je uvnitř.

A hlavně – jsou zdarma.

Možnost 2: Naučte počítač, aby ty krabičky poznal

Když na ten podivný soubor poklepete, Windows (nebo Mac) se ptá:

„Čím to mám otevřít?“

Můžete ho to naučit.

Stačí si stáhnout malý, zcela zdarma dostupný prohlížeč fotografií, který umí číst všechny tyhle krabičky.

Například:

• FastStone Image Viewer (Windows) – zdarma, umí otevřít skoro všechno a ukáže vám fotku podobně, jako jste ji viděli na displeji foťáku.
• XnView – další bezplatný prohlížeč, který zvládá stovky formátů.

Shrnutí pro dnešek

• Není jeden .RAW. Každý výrobce má svou značku: .CR2, .CR3, .NEF, .ARW, .RW2, .DNG. Je to normální.
• Počítač tyto soubory sám nepozná. Musíte mu říct, čím je má otevřít. Pomocí programů zdarma, které jste dostali k foťáku, nebo které snadno dohledáte na internetu.
• RAW je váš „negativ“. Je to pojistka pro případ, že se fotka nepovede ideálně hned napoprvé. Dává vám svobodu ji „vyvolat“ doma v klidu.
• A když se do toho nechcete pouštět? Foťte dál do JPG a máte klid. Ale když si jednou vyzkoušíte „zachránit“ fotku, která byla v JPG už ztracená, už nikdy nebudete chtít fotit jinak.